Ve srovnání s praxí v rozvinutých evropských zemích je v našem systému územního plánování zatím patrná jistá schematičnost. Například v Nizozemsku nejprve hledají rozvojový potenciál a společnou vizi, která je až následně převáděna do podrobného plánu.
Strategie
V Amsterdamu je základem plánování koncepce v měřítku 1:25 000 (tzv. Structurvisie). Jedná se o soubor mapových schémat a stručných textů, který navazuje na tradici zastavovacích plánů z 19. století. Cílem je, aby dokument byl srozumitelný a motivační pro obyvatele, podnikatele a investory, není však nijak právně závazný.
Strategii uvozují čtyři motivy:
- rozšíření přetížené centrální oblasti
- prolnutí města a atraktivní příměstské krajiny
- renesance nábřeží
- rozvoj města jižním směrem daný existující infrastrukturou souměstí Randstad
obsahuje sedm témat:
- hustota – zvýšení intenzity využití území ve městě s cílem efektivněji využít jeho infrastrukturu
- transformace – přestavba monofunkčních území do čtvrtí s promíseným bydlením, pracovními a obchodními příležitostmi
- kvalitní a rychlá veřejná doprava – uvnitř města i ve spojení s regionem a světem
- vysoká kvalita veřejných prostranství – rostoucí význam veřejného prostoru je závazkem pro kvalitu, více prostoru pro pěší a cyklisty, méně pro motoristy
- investice do parků, krajiny a nábřeží – rekreační zázemí je nedílnou součástí prosperujícího udržitelného města
- konverze na udržitelnou energii – snaha snížit podíl fosilních paliv a zvýšit energetickou soběstačnost
- usilovat o hostování olympijských her v roce 2028
Plán
Zejména pro nově plánované nebo přestavované čtvrti, ale i pro starší části města jsou na podrobnější úrovni zpracovávány závazné regulační plány. Cíl je naznačený v koncepci, v podrobnosti regulačního plánu se pak diskutují a upřesňují podrobnosti tak, aby výsledek zapadal do organismu města a příznivě utvářel jeho veřejný prostor. Město vlastní (a také dále nakupuje) většinu pozemků na svém území a je aktivním manažerem rozvoje. Pozemky pro soukromé investory uvolňuje až v momentě, kdy schválí podmínky pro výstavbu.
Realita
Ukázkovým příkladem může být výstavba nové čtvrti Borneo-Sporenburg v oblasti bývalého přístavu Zeeburg. Hlavním motivem je tady využití motivu nábřeží a vodních kanálů, spolu s důrazem na lidské měřítko zástavby.
- Magistrát města vytvořil požadavek na umístění 2 500 bytových jednotek při hustotě 100 bytů na hektar.
- Vyzvanou soutěž vyhrál ateliér West 8, který pracoval s koncepcí nízkých domů s vnitřními dvory a atrii. Pomocí jedinečných struktur tak vytvořili jednotný celek.
- Zástavbu tvoří bloky 3 podlažních domů, mezi kterými vyčnívají 2 solitérní budovy s obchody a službami v přízemí a byty ve vyšších patrech.
- Ateliér West 8 vypracoval podrobný regulační plán, který stanovil pravidla pro přestavbu a novou výstavbu.
- Mezi vytvořenými regulativy, které specifikují vhodné prvky budov, parkování, výšku podlaží, materiály a další, patří i výběr více než 100 architektů, kteří měli jednotlivé domy navrhovat.
- Samozřejmostí je důkladná veřejná diskuse v období přípravy projektu - město nechalo vyrobit model, do kterého architekti jednotlivých staveb vkládali své modely budov, aby byl zřejmý výsledný dojem celku.
Architekt Pavel Hnilička uvádí situaci v Nizozemí takto:
Pokud by se Holanďané společně nedomluvili a neplánovali by svoje města a krajinu, brzy by se ocitli pod vodou. Více než 400 let vzájemného respektu jednoho ke druhému a umění vyjednávat a hledat dohody, společnost výrazně kultivovala. Než něco připraví, hodně o tom diskutují a hledají argumenty pro nejlepší řešení.
Odkazy:
Autoři: Robert Sedlák, Alena Voráčková